Aktuálně
24.8.Byl přidán termín Východočeské speciálky v Chocni ,a upraven seznam členů dle aktuálního stavu členské základny.
26.4.2018. Do sekce termíny akcí byla přidána pozvánka na holubářské setkání 2.6.2018
13.3.2018 : Smutná zpráva ,dnes zemřel ve věku nedožitých 63 let kamarád ,dobrý člověk,holubář - chovatel Českých staváků a Českých bubláků , předseda Východočeských staváčkářů Jaroslav Petrovický. Klub v něm strácí velkého srdcaře a organizátora ,propagátora vzácných rázů bělopruhých Českých staváků.
ČEST JEHO PAMÁTCE
26.9.2017 Do sekce Termíny akcí byla přidána pozvánka na letošní východočeskou speciální výstavu.
8.2.2017. Do sekce termíny akcí byl byl přidán termín VČS.
10.1.2016.
29.11.16. Do sekcí výsledky a fota z akcí byl vložen katalog s oceněním a momentky z posuzování a předávání cen.
21.11.16.Na naši výstavu je přihlášeno k dnešku 260 ks Českých staváků. I v burze by mělo být nabízeno větší množství holubů. Bude to skutečně svátek staváčkářů. Kdo pro staváka žije - v Chlumci v sobotu kávu a pivko pije!
10.10.2016 Do sekce fota z akcí byly přidány fota z přehlídky výletků konané 24.9.2016 v Chlumci n/C.
Smutná zpráva , v sobotu 24.9.2016 v 9h. dotlouklo srdce velikého nadšence,propagátora,šlechtitele -STAVÁČKAŘE PŘÍTELE Františka Štěpánka z Rohovládové Bělé .Odešel ve věku 88 let po těžké nemoci do holubářského nebe. Poslední rozloučení se koná ve čtvrtek 29.9. od 11:15 v smuteční síni Pardubického krematoria.
Čest jeho světlé památce.
24.4.2016: Smutná zpráva : Dne 1.8.16 zemřel ve věku nedožitých 84 let přítel MILOSLAV VESELÝ z Jičína , dlouholetý člen klubu a předseda východočeské pobočky . Choval celý život modré a červené sedlaté české staváky .Poslední rozloučení se koná v sobotu 6.8. od 10h. V naší mysli zůstane jako nekonfliktní skromný a pracovitý člověk a kamarád. Kdo jste ho znali věnujte mu prosím tichou vzpomínku. Čest jeho památce......
Prodiskutovat a popřípadě upravit metodiku a výklad posuzování Českých staváků.Kniha 1-2. z roku 1998 Do výroční konference klubu duben 2016!!!
VZORNÍK ČESKÉHO STAVÁKA 1997
Země původu: Čechy, Morava a Slezsko
Země současného stavu šlechtění: Česká republika
Velikost kroužku: do r. 1993 - č.2
nyní - č.3
Zahraniční názvy: Slovensky: Český stavák
Německy : Bohmischer Flugelsteller Stellerkropfer
Anglicky : Swing Pouter
Vydal: Klub chovatelů českých staváků v Praze 1997
Pro Klub CHČS napsal hlavní poradce chovu a posuzovatel
Ing. Tomáš Sousedík
Zpracoval Ing. Karel Havrda
Tabulka maximálních doporučených srážek za hrubé vady u jednotlivých pozic.
|
Pozice |
Bodů |
Pozice |
Bodů |
|
1. Hlava |
5 |
10. Kresba |
8 |
|
2. Oko |
5 |
11. Postava |
8 |
|
3. Obočnice |
5 |
12. Stavba těla |
8 |
|
4. Zobák |
8 |
13. Krk |
6 |
|
5. Ozobí |
6 |
14. Volatost |
8 |
|
6. Barva |
8 |
15. Křídla |
6 |
|
7. Lesk |
8 |
16. Ocas |
6 |
|
Svit |
4 |
17. Nohy |
6 |
|
8. Struktura peří |
5 |
18. Postoj |
6 |
|
9. Pernaté ozdoby |
výluka |
19. Celkový dojem |
2 |
|
|
|
20. Kondice a péče |
3 |
Seznam výluk
- vyjmenované zásadní hrubé vady kresby, měnící charakter kresby vč. „krajáků“
- různookost a jiné než předepsané zbarvení očí
- svěšená křídla a zdvižený ocas
- hrubé anatomické deformace (chybějící drápek a pod.)
- úplná nevolatost
- výskyt pernatých ozdob
- 15 a více per v ocase
V Z O R N Í K
českého staváka a metodický výklad posuzování.
Vzorník a výklad k němu je základní normou pro posuzovatele i chovatele českých staváků, kterou Klub ovlivňuje a usměrňuje další šlechtění našeho nejrozšířenějšího plemene holubů.
První vzorník vydal Klub chovatelů českých staváků v roce 1927 a doplňky k tomuto vydání v roce 1935. Po válce, v roce dvacátého pátého výročí Klubu, byl v roce 1949 vydán další vzorník, který sice neobsahoval mnoho změn, zato však to byly změny zásadní. Bylo upuštěno od holubů velkých a dlouhých postav a křídel, na druhé straně byla zdůrazněna barva, lesk a svit opeření. Začalo dlouhé období honby za barvou a leskem na úkor volatosti a typové dokonalosti. Další vzorník vyšel v roce 1974 a zpracoval ho již pro účely bodovacího systému posuzování tehdejší předseda Klubu Ing. František Župka. Také tento vzorník platil velmi dlouho a byl nahrazen až současným vydáním z počátku devadesátých let. Klub, veden snahou o zdokonalení posuzování a jednotný výklad poměrně nevhodně členěného vzorníku, vydává v návaznosti k tomuto poslednímu vydání ČSCH tento velmi podrobný vzorník s metodickým výkladem. Ten samozřejmě není a nemůže být v rozporu s oficiálním vzorníkem na jehož přípravě se Klub koneckonců podílel. Nový má nepochybnou výhodu oproti všem dosavadním v tom, že stanovuje pořadí důležitosti jednotlivých znaků. Náš výklad navíc prvně v historii posuzování určuje konkrétní výši srážek u těch vad, které lze taxativně a jednoznačně vymezit, změřit či popsat. To by podle dosavadní zkušenosti mělo vést ke sjednocení způsobu posuzování. Z dosavadní praxe a vyhodnocení stížností na posouzení staváků na naších výstavách vyplývá, že největší diference v posouzení stejné vady bývají právě u těch vad, které lze taxativně vymezit (např. různookost, 13 a více per v ocase, barevná krajní letka u bělokosů a pod.)
O doplňující výklady ke vzorníku nebyla v minulosti nouze ani v některých dalších publikacích. Za nejvýznamnější a nejzdařilejší je nutno považovat monografii „Český stavák“ od Vojtěch Mrštíka v roce 1946. Hlavním účelem tohoto vydání je, aby se dostalo do rukou všech členů Klubu a chovatelů staváků, a také všem posuzovatelům a adeptům na posuzovatele. Nepochybujeme, že tuto pomůcku uvítají a že i výrazně pomůže zlepšit úroveň posuzování na všech výstavách a soutěžích.
Pro úplnost je nutno uvést, že vzorník českého staváka byl prvně uveřejněn v čísle 7 časopisu „Zvířena“ v roce 1926.
Postup při posuzování českých staváků.
Před vlastním posuzováním by měl posuzovatel provést svou teoretickou přípravu, která spočívá v práci se vzorníkem Zvláště posuzovatel, který není na staváky specializován, by měl před výkonem pročíst všechny části vzorníku, které dokonale nezná. Listování ve vzorníku při posuzování nejen zdržuje výkon, ale také nevzbuzuje velkou důvěru v kvality posuzovatele a samotného posouzení. Je nutno si uvědomit, že posuzování staváků je mnohem komplexnější a náročnější, než posuzování většiny ostatních plemen. Zatímco i u většiny světových plemen, např. pávíků, kingů, anglických voláčů, karierů, parukářů a pod., stačí posuzovateli soustředit se na 3 až 4 stěžejní znaky plemene a ostatních znaků si příliš nevšímat, u staváků prakticky žádné podružné znaky neexistují. U staváků se používá srážek prakticky u všech pozic oceňovacího lístku. Určení podstatného je proto také mnohem těžší než u drtivé většiny ostatních plemen. V souladu se vzorníkem preferujeme tělesné tvary, volatost, délku krku a držení těla (postoj).
Na začátku posuzování musí posuzovatel prohlédnout celou kolekci každého jednotlivého rázu a udělat si pro svoji potřebu pořadí 5 - 8 nejlepších jedinců. Toto fiktivní pořadí se samozřejmě nemusí shodovat s výsledným pořadím, protože některé vady se objeví až při vlastním posouzení v ruce, např. křivá hrudní kost, podocasník, vytržená krajní pera v ocase a letkách a pod. Není správné, aby si posuzovatel nechával holuby podávat a aby si nezkontroloval stáří holuba podle kroužku, přičemž také kontroluje správnou velikost a platnost kroužku. Okamžik, než vezme posuzovatel holuba do ruky, je velmi důležitá fáze posuzování. To je holub ještě v poměrném klidu a je nutno si všimnout zejména tvarových stránek, postoje a délky křídel. Po vypuštění z ruky je většina nedrezůrovaných holubů v určitém stresu a nelze některé pozice zcela objektivně posoudit.
Posuzovatel není povinen holuby nafukovat a navíc nafukování perorální cestou (ústy) je krajně nehygienické. Někteří posuzovatelé používají nafukovací přístroje z Německa, které otázku hygieny z větší části řeší. Z tohoto důvodu je potřebné, aby holubi měli klecovou drezúru a sami se nafukovali na podnět posuzovatele. Ideální je, když chovatel 2-3 týdny před výstavou přivyká holuby na výstavní klec a aby holubi byli na výstavě den před posuzováním. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že krotkost holubů představuje a nahrazuje 80% klecové drezúry. Proto je dobré, když v době výstav bere chovatel holuby denně do ruky, pokud nemá podmínky pro klecovou drezúru.
Zejména při posuzování na speciálních výstavách a celostátních výstavách by měli vzácnější rázy posuzovat nejzkušenější posuzovatelé. Naprostá znalost současného stavu šlechtění jednotlivých rázů je pro úspěšné posuzování nezbytností.
Mezi chovateli a posuzovateli staváků jsou diskutovány dva krajní názory na způsob posuzování nejrozšířenějších rázů na straně jedné a na přístupu k posuzování vzácných rázů na straně druhé. Je možné, a zdá se být i logické, požadovat stejné měřítko pro obě krajní kategorie s odůvodněním, že většina chovatelů pochopí, že vyšlechtit na příklad černého bělopruhého staváka na poctivých 92 bodů je mnohonásobně obtížnější, než dosáhnout stejného počtu bodů na modrého či černého sedlatého. Ukazuje se však, že jen malé procento z chovatelů je ochotno dlouhodobě akceptovat relativní neúspěšnost v soutěžích na výstavách To úzce souvisí s odbytem odchovu a zájmem dalších chovatelů o málo chovaný ráz. Proto při takovém způsobu posuzování hrozí odliv zájmu o chov málo chovaných a vzácných rázů a v konečném důsledku i zaplavení výstav běžnými rázy a plemeny. Jistě není chovatelským cílem, aby se výstavy a soutěže staly monotónní přehlídkou modrých a černých staváků, modrých bezpruhých pštrosů, bílých kingů a podobně. Druhým extrémním přístupem je volání po značné toleranci k málo chovaným rázům. To ovšem také není cesta, která by nutila chovatele k většímu úsilí a také by nebyla spravedlivá vůči ostatním rázům. Proto je nejvhodnější zvolit kompromisní řešení mezi těmito extrémy, nikoliv přehlížením jednotlivých vad, ale rozumným a uváženým posouzením těch vad, které jsou u daného vzácného rázu ve vývoji. Tak například za barvu a lesk u červeného bělopruhého v určitém stupni prošlechtěnosti nesrážíme 4 až 5 bodů, jako bychom sráželi u červeného bělokosa, ale jen 1 až 2 body.
Na druhé straně u nejprošlechtěnějších rázů se musí posuzovatel zabývat i nejdrobnějšími detaily například barvy, lesku, struktury peří a podobně, aby postihl i nejmenší rozdíly v kvalitě špičkových holubů a celých kolekcí.
Samostatným vážným problémem je otázka dovolených a nedovolených úprav, zejména kresby. Držme se obecné zásady, že dovolená úprava je taková úprava, která není na první pohled patrná. Všechny ostatní formy úprav jsou nedovolené a mohou vést nejen k bodové srážce, ale i k výluce holuba z ocenění. Za nedovolené úpravy kresby považujeme takové úpravy, kdy došlo k vytržení či vystřižení většího množství peří tak, že vzniklo souvislé holé místo. Bývá to nejčastěji při úpravě kresby lysky a plamínku, kresby hlavy u sedlatých a odstranění podocasníku u sedlatých.
Další nedovolenou úpravou kresby je odstranění některé z letek prvního řádu, zejména u bělokosů a sedlatých. Na druhé straně dovolené drobné úpravy kresby považujeme za součást předvýstavní přípravy.
Z ostatních nedovolených úprav, které se nejčastěji bohužel vyskytují, je to zejména: barvení obočnic, odstraňování skvrn ze zobáku a ozobí násilnou mechanickou cestou, vytrhávání krajních per z ocasu a barvení peří u některých kreseb. To vše je činnost velmi neetická a zavrženíhodná a vede zaslouženě k výluce holuba, který však za nic nemůže. Špatnou pověst získá jen a jen chovatel.
Dovolené úpravy, které má chovatel možnost udělat a pokud che uspět, tak předvýstavní přípravu provést musí, jsou to zejména: odstranění jednotlivých pírek z té části nohy a prstů kterou vzorník předepisuje jako neopeřenou, masáž obočnic a zobáku, nejlépe pomocí másla či jedlého oleje, umytí a namazání nohou, zkrácení a zapilování horní části přerostlého zobáku, a také vyčištění ozobí vně a zejména z vnitřní strany. Dosti často se vyskytuje ozobí násilně zbavené bílého ojínění, které je předepsáno vzorníkem. Nebývá v tom žádný zlý úmysl, spíše neznalost a nezkušenost chovatele. Přesto chybějící ojínění musíme považovat za vadu a postihnout ji 1 až 2 body podle rozsahu.
Další nedovolenou úpravou, a navíc zcela nesmyslnou, je maštění peří. Vyskytuje se velmi zřídka a někdy i nechtěně při neopatrném zacházení při mazání obočnic a nohou. V posledních letech se několikrát objevily případy barvení obočnic rtěnkou. Tato úprava se dá lehce prokázat otěrem bílým cigaretovým či toaletním papírem.
Po skončení posuzování každé kolekce jednoho rázu staváků musí posuzovatel provést kontrolu ocenění a pořadí zejména špičkových holubů. Není na závadu, když se k posouzení holubů, kde nemá dobrý pocit, ještě vrátí a nesrovnalost opraví.
Výstavní kondice holuba úzce souvisí s jeho zdravím. Pouze zdravý holub může být vystavován a dosáhnout dobré ocenění. Je povinností posuzovatel před posouzením holuba vyřadit z oceňování ty jedince, kteří jeví známky onemocnění.
Každý posuzovatel si musí být vědom, že posuzuje holuba se zvláštními letovými vlastnostmi, kterým by měly být podřízeny i tvary a vzájemné proporce jeho exteriéru.
Výklad k jednotlivým pozicím vzorníku.
1.Hlava :
normální velikosti, poměrně vysoko klenutá, čelo širší a poměrně strmé, temeno mírně zploštělé, záhlaví dobře zakulacené.
Vady taxativně vyjádřitelné nebo jinak měřitelné: zcela kulatá hlava bez typické plošinky na temeni - 5 bodů.
Vady hrubé : velmi úzká a nízká hlava se silně propadlou částí mezi zobákem a obočnicí - 4 - 5 bodů.
Vady malé : příliš velká (těžká) hlava, nízké čelo, úzké čelo, protáhlý a mírně zúžený obličej, drobná hlava, málo zřetelná plošina na temeni.
Hlava a její tvar je důležitou součástí exteriéru. Vlivem degenerace při používané úzké příbuzenské plemenitbě a nedostatečným výběrem došlo v poslední době ke zhoršování tvaru hlavy u některých rázů. Při posuzování je nutno posoudit jak pohled ze shora, tak pohled boční. Dáváme přednost vysoce klenuté hlavě, kde vzdálenost od horního okraje obočnice k plošince na temeni je co nejvyšší při bočním pohledu. U holubů s kresbou na hlavě (sedlatí, lysí) musí posuzovatel zvážit, zda porušení požadovaného tvaru není způsobeno značnou úpravou kresby.
2.Oči :
jsou perlové, jen nepatrně prokrvené , kolem zorničky úzký čistě bílý proužek, sedlatí a bílí mají oči tmavé (vikvové) existují bílí s perlovýma očima, což není považováno za vadu.
Vady taxativně vyjádřitelné: každé oko jinak zbarvené, jiné zbarvení očí, než je předepsáno - výluka.
Vady hrubé : silné překrvené oči bez bílého proužku - 4-5 bodů.
Vady malé : mírně prokrvené, malý klínek (skvrna) světlý v tmavém oku a tmavý v perlovém, za zcela bílé mdlé oko srážíme nejvýše 1 bod, nepravidelná (rozlitá) zornička. Perlové oko je ozdobou hlavy. U staváků zejména pruhové rázy trpí na překrvení oka. U nepruhových rázů klademe přísnější měřítko.
3.Obočnice :
jsou červeně zbarvené, výrazné, širší, hladké, jednookruhové.
Vady taxativně vyjádřitelné:
a) zcela bledé, šedé - u bělopruhých, mramorovaných a plchů - 4 body u ostatních - 5 bodů
b) načernalé - u černých bělopruhých - 4 body, u ostatních - 6 bodů.
Vady hrubé : víceokruhové a velmi hrubé a vrásčité obočnice.
Obočnice je důležitou součástí exteriéru staváka a má značný význam pro celkové vyznění celé hlavy po estetické stránce. Je nutno vědět, že prošlechtěnost obočnice je mezi jednotlivými rázy rozdílná, což je nežádoucí jev. Jde převážně o rozdíly ve zbarvení obočnice, nejhorší situace je mezi řadou pruhových rázů, vč. bělopruhých. Je nezbytné dosáhnout prošlechtění červené obočnice i u těchto rázů, tolerance v posuzování by měla být časově omezena do dalšího vydání vzorníku.
Při posuzování obočnice je třeba mít na paměti stáří holuba. Zbarvení a zejména struktura obočnice se v průběhu života mění a to někdy i podstatně. Zatímco vybarvení obočnice je úplné až v sedmém až desátém měsíci života, u holubů čtyřletých a starších obočnice zpravidla bledne, neintenzívněji bývá zbarvená mezi druhým a čtvrtým rokem života. Také struktura obočnice se věkem mění, mezi 4 - 5 rokem začíná zpravidla hrubnout.
4.Zobák :
je středně dlouhý, poměrně široce nasazený, zásadně světlý bez skvrn, na špičce voskově nažloutlý, směrem k ozobí narůžovělý až načervenalý. Mírně kratší zobák je předností.
Vady taxativně vyjádřitelné:
-zcela černý zobák: a) u černých bělopruhých - 6 bodů
b) u ostatních rázů - 8 bodů
-délka nad 2 cm - 3 body
-šířka pod 1 cm - 4 body (měřeno v nejširším místě u kořene zobáku).
Vady hrubé : hnědé a černé skvrny, velmi dlouhý (nad 21mm) a velmi slabý (pod 10mm u 1,0 a pod 9,5mm u 0,1).
Vady malé : malé, nevýrazné skvrny, mírně delší zobák (do 21mm) mírně slabší zobák (do 10,5 u 1,0 a do 10mm u 0,1), nepatrné deformace, přerostlý neupravený horní zobák, neprobarvený rohově zbarvený zobák.
Zbarvení zobáku prošlo v minulosti u řady rázů značným vývojem, ještě v padesátých letech se zdál černý zobák u černých tygrů neřešitelným problémem. V současnosti působí největší problém zbarvení zobáků u černých bělopruhých, kde je řada jedinců s černými zobáky a také u modrých bělokosů a modrých kapratých kde nepatrně průsvitné jehly na špičce tolerujeme. Velmi relativní je záležitost délky a šířky zobáku. Zatímco dlouhý zobák může zároveň opticky působit jako slabý, slabý zobák může působit jako dlouhý. Po mnoha provedených měřeních (posuvným kovovým měřítkem) vychází ideální šířka (u ozobí) 12,6mm až 13,2mm a ideální délka 17,2mm až 18,6mm. Samozřejmě že horní hodnoty se týkají samců a dolní samic.
5.Ozobí :
normální velikosti, nepříliš výrazné, světlé, ojíněné bílým popraškem, hladké
Vady taxativně vyjádřitelné:
-zcela černé:
a) u černých bělopruhých, černých a modrých plamínků a modrých bělokosů - 3 body
b) u ostatních - 6 bodů
-chybějící bílý poprašek - 1 bod.
Vady hrubé : výrazné černé skvrny.
Vady malé : malé skvrny, nepatrné deformace, hrubé a vrásčité.
Ozobí je také jeden ze znaků, které musíme posuzovat v návaznosti na stáří holuba. Od 4 roku bývá ozobí zpravidla stále hrubší a vrásčitější a také skvrny se zvýrazňují. Chybějící poprašek je většinou výsledkem nevhodné úpravy (a nesmyslné) před výstavou, někdy však může být následkem prodělané rýmy. Také nedostatečné vyčištění ozobí může působit dojmem tmavé skvrny.
6.Barva :
barva opeření je velmi dokonale prošlechtěná, u všech rázů požadujeme čistou, sytou a rovnoměrně rozloženou barvu.
A.Modrá:
požadujeme sytou, vyrovnanou barvu světlejšího tónu, připouští se i střední odstín, pokud je barva vyrovnaná po celém těle, pouze vole je tmavší, ocasní pruh a letky jsou černé. Usilujeme o to, aby rozdíly mezi zbarvením hlavy, volete, sedla, zad, kostřece a ocasu byly co nejmenší, nepůsobily dojmem výrazných přechodů, a také jednotlivá pera aby byla vybarvena rovnoměrně, působila dojmem jednotně zbarvené plochy bez lemů jednotlivých per.
Vady hrubé : bílá záda, tmavé skvrny na hrudi, na přechodu zadní části krku a sedla, v ocase záběly i na vnitřní straně ocasních per, narezlé letky, tmavé lemy jednotlivých per.
Vady malé : nevyrovnaná barva, světlejší záda, tmavší hlava, světlejší letky, tmavší kostřec a ocas, náznaky lemů, tmavší hruď a přechod krku a sedla, zahnědlé pruhy, zašedlá barva.
Pouze u modrých bělopruhých je možná větší tolerance nedostatků v barvě.
B.Černá :
požadujeme sytou, vyrovnanou barvu včetně probarvení ocasu a letek.
Vady hrubé : našedlá a zahnědlá po celém těle, silně zahnědlé a zašedlé letky, rez na voleti a v letkách, silné záběly v ocase a letkách.
Vady malé : zašedlé a zahnědlé letky, mírné záběly v ocase.
Vzhledem ke stavu šlechtění černých bělopruhých je u tohoto rázu stále ještě nutná značná tolerance k sytosti a vyrovnanosti barvy.
C.Červená :
požadujeme sytou, čistou a vyrovnanou barvu po celém těle vč. probarvení ocasu a letek.
Vady hrubé : zamodralá, zašedlá, silně zahnědlá barva, příliš světlé či narezlé letky a ocas, silné záběly v letkách a ocase. Silně zašedlá „podsada“ peří.
Vady malé : mírně zahnědlá a světlejší barva, tmavší hlava, světlejší letky a ocas, mírné záběly v krajních ocasních perech, mírně narezlé vole, mírně našedlá „podsada“.
Červená barva, přes její značnou prošlechtěnost patří chovatelsky k nejobtížnějším. Při posuzování tolerujeme nedostatky u červených bělopruhých, ale i zde se situace v posledních letech zlepšuje. Při posuzování větších kolekcí červených staváků je důležité aby posuzovatel všechny holuby posuzoval za stejných světelných podmínek. To v praxi znamená nalézt jedno místo s nejlepším osvětlením a do tohoto místa všechny holuby nosit k posouzení. Přednost dáváme dennímu venkovnímu světlu. Tato barva bývá přirovnávána k barvě skotu.
D.Žlutá :
požadujeme sytou, čistou a vyrovnanou barvu po celém těle vč. probarvení ocasu a letek. Přednost dáváme mírně světlejšímu nebo střednímu tónu barvy.
Vady hrubé : našedlá, zamodralá a načervenalá barva, příliš světlá se záběly v ocase a letkách, značně nevyrovnaná, výrazně lemované peří, zejména v sedle a na štítech.
Vady malé : světlejší letky a ocas, slabší záběly v ocase, světlejší záda, tmavší kostřec, nevýrazné lemy peří v sedle a štítech.
U žluté barvy rozeznáváme 5 odstínů : velmi světlá, mírně světlejší, střední, mírně tmavší a velmi tmavá. Přednost dáváme mírně světlejšímu a střednímu tónu, ostatní odstíny považujeme za vadné. Platí pravidlo, že čím světlejší žlutá, tím citlivější ke slunečnímu záření. Podobně jako u modré barvy rozeznáváme u žluté dva druhy vyrovnanosti barvy. Jednak vyrovnanost mezi jednotlivými partiemi těla a na druhé straně i vyrovnanost zbarvení jednotlivých per tak, aby působily jednolitou barevnou plochou. Opak způsobuje nežádoucí lemování okrajů jednotlivých per.
E.Bílá :
Požadujeme čistý, nepatrně nažloutlý odstín. Jedná se vlastně o absenci pigmentace v peří.
Vady hrubé : našedlá či namodralá barva.
Vady malé : mdlá, tupá a vápenná barva.
Na kvalitu a odstín bílé barvy má vliv i okolnost z jaké barvy je „vybělená“.
F.Stříbřitá (popelavě červená) :
požadujeme světlou, sytou, stříbřitě šedou barvu, na voleti poněkud tmavší.
Vady hrubé : výrazné červené lemování peří na voleti, souvislé plochy jinak zbarveného peří, příliš světlá barva (tak, že mizí kontrast kresby).
Vady malé : menší červené lemy peří (zejména na voleti), poněkud světlejší odstín.
Tato barva se zatím vyskytuje jen u sedlatých staváků. Byla v posledních 30-ti letech vyšlechtěna ze stříbřitých sedlatých rakovnických kotrláků a modrých a žlutých sedlatých staváků. Drobné tmavé skvrny v ocase, zejména u samců, nepovažujeme za vadu. Někteří chovatelé tvrdí, že existují dva „odstíny“ této barvy (druhému říkají „perlový“), ale pro seriózní rozlišení nemáme zatím dostatek podkladů. Vzhledem ke složitému původu a malé ustálenosti to nelze vyloučit. Ocasní pruh není patrný.
G.Žlutě plavá (žemláci-žlutá dominantní) :
Jde o rozředěnou žlutou barvu, sytě žluté je vole a pruhy v křídlech a náznak ocasního pruhu, ostatní části jsou světle smetanově žluté.
Vady hrubé : silně zašedlá a zamodralá, příliš tmavá s tmavými skvrnami na štítech.
Vady malé : světlejší hlava a okolí uší , mírně zašedlá nebo zamodralá spodní část těla (břicho, hruď), nevyrovnaná barva ve štítech, náběh na třetí pruh, nevýrazné pruhy (chybějící pruh považujeme za vadu kresby).
H.Šedohnědá plavá (plší) :
Požadujeme šedou barvu, dosti světlou, se žlutavým nádechem, vole je tmavší, letky, pruhy a ocasní pruh jsou hnědé.
Vady hrubé : silně namodralá barva.
Vady malé : mírně namodralá barva, světlejší letky a pruhy, náběh na třetí pruh, chybějící pruh považujeme za vadu kresby.
J.Červeně plavá :
Jde o dominantně červenou barvu, sytě červené jsou pruhy a vole, na ostatních částech těla světlejší, červeně plavá.
Vady hrubé: silně zamodralá barva.
Vady malé: mírně zamodralá barva, nevýrazné pruhy, náběh na třetí pruh, nevyrovnaná ve štítech.
Tato barva na svoji regeneraci teprve čeká. Jedinci, kteří se objevují, jsou většinou náhodnými produkty křížení mezi modrými a červenými mramorovanými, což není správný postup.
K.Izabelová :
Jde o rozředěnou žlutou, požadujeme velmi světlou, smetanově žlutou barvu.
Vady hrubé: zašedlá, zamodralá či načervenalá barva.
Vady malé : tmavší odstín barvy (odstín mezi izabelovou a žlutou) tmavší vole.
Tato barva vyskytující se až v posledních dvaceti letech, bývá doprovázená většinou bělopruhou, vzácněji běloštítnou kresbou.
7.Lesk a svit :
český stavák je jedním z nejprošlechtěnějších plemen v lesku na světě. Také na svit se klade velký důraz.
A.Modrá :
lesk je modrozelený, velmi intenzívní po celé ploše volete, svit intenzívní pouze na voleti.
Vady hrubé: chybějící nebo zcela nevýrazný lesk, rezavý, fialový, růžový nebo stříbřitý přesahující rozsahem horní třetinu volete.
Vady malé : méně intenzívní lesk, nevýrazný svit, mírně nafialovělý, narůžovělý nebo stříbřitý v horní části volete, nelesklý klínek v dolní části volete, modrofialový po celém voleti (zvratový lesk), chybějící zelenou nebo modrou složku v lesku postihujeme nejvýše 2 body. Nedostatky lesku u modrých bělopruhých posuzujeme tolerantněji.
B.Černá :
lesk je modrozelený, v sedle a v zádech přechází do lesku modrého až modrofialového.
Vady hrubé: zcela nevýrazný nebo chybějící lesk a svit, výrazně růžový, fialový, načervenalý, rezavý a nažloutlý lesk.
Vady malé : modrofialový, načervenalý, narůžovělý, nafialovělý nebo nažloutlý v horní části volete, chybějící zelená nebo modrá složka v lesku, poněkud méně výrazný lesk a svit, méně lesku v zádech, sedle a štítech.
Za ideální u lesku černé barvy považujeme když modrá i zelená složka lesku je v rovnováze (50:50). Holubi s převažující zelenou složkou lesku na voleti mívají bohatší modrozelený lesk i na zádech a kostřeci, v horní části volete však nebývá již tak kvalitní. Holubi s převažující modrou složkou na voleti bývají na zádech a kostřeci modrofialoví nebo červenofialoví a také intenzita lesku a svitu nebývá již tak dobrá.
Nedostatky lesku u černých bělopruhých je nutno zatím tolerovat.
C.Červená :
lesk je červenomodrofialový se zeleným nádechem, v sedle a na zádech přechází do modrofialového. Svit je intenzívní po celém těle.
Vady hrubé : chybějící lesk a svit, zelenožlutý nebo cibulově narezlý na voleti, kovově našedlý, chybějící v zádech a na kostřeci.
Vady malé : méně výrazný lesk, světlé fialový, nažloutlý nebo měďnatý na voleti, slabší svit. Lesk červené barvy je citlivý na způsob osvětlení a na barvovidnost chovatele i posuzovatele. Posuzujeme vždy tak, abychom měli zdroj světla za zády. Podobně jako u černých platí, že holubi s výraznější zelenou složkou lesku na voleti mívají bohatší modrozelený nebo modrofialový lesk i na zádech a kostřeci, kdežto holubi kterým zelená složka chybí, mívají mnohem méně lesku v sedle, zádech a kostřeci a i ten bývá kovově fialový a málo svitný.
D.Žlutá :
lesk se vyskytuje pouze na voleti a musí být zlatožlutý s nádechem do růžova.
Vady hrubé : lesk zelený nebo modrozelený.
Vady malé : málo výrazný, stříbřitý, příliš načervenalý, málo svitu.
Světlejší odstíny žluté barvy jsou velmi citlivé na sluneční záření a to se projevuje negativně i v lesku. U světlých holubů se mnohem častěji vyskytuje zejména nežádoucí stříbřitý lesk a u vybledlého peří z trácí lesk na intenzitě a mizí i svit.
E.Bílá :
Také u bílé barvy vyžadujeme lesk a to narůžovělý. Je pouze na voleti.
Vady hrubé : výrazně zelený na voleti.
Vady malé: nepatrně nazelenalý, stříbřitý, chybějící svit.
U bílé barvy neklademe takový důraz na lesk jako u barev předchozích, proto u hrubé vady nedoporučuje se větší srážka než 4 body. Při porovnání lesku větších kolekcí plamínků je patrné, že zde hraje mimo strukturu peří roli i to z jaké barvy je holub „vybělený“.
F.Stříbřitá (popelavě červená):
lesk požadujeme pouze na voleti, a to stříbřitý.
Vady hrubé: lesk zelený, modrozelený, fialový, bronzový.
Vady malé: lesk nepatrně nazelenalý, nafialovělý, slabý nebo chybějící svit.
U tohoto poměrně mladého rázu není lesk ještě dostatečně ustálen jako pozůstatek křížení se mimo rezu na voleti často opakuje zejména zelený lesk. Přesto už existuje řada jedinců kontrastního tónu barvy a čistým stříbřitým leskem.
G. Žlutě plavá (žemláci):
lesk požadujeme zlatově růžový pouze na voleti.
Vady hrubé : lesk zelený, zelenofialový a modrofialový.
Vady malé : málo intenzívní lesk, stříbřitý, nepatrně nazelenalý, nedostatek svitu.
U této barvy klademe na čistotu lesku poměrně značný důraz.
H.Šedohnědě plavá (plši):
požadujeme lesk světle olivově zelený a to pouze na voleti. Nepatrně narůžovělou horní část volete nepovažujeme za vadu.
Vady hrubé : výrazně modrozelený, červený a modrofialový.
Vady malé : méně výrazný lesk, fialový lesk, nedostatek svitu.
Vadný modrozelený lesk zpravidla provází nežádoucí zamodralou barvu a černé pruhy.
J.Červeně plavá (červenopruzí):
požadujeme lesk červený až červenofialový a to pouze na voleti.
Vady hrubé : výrazně modrý, zelený, nebo modrozelený lesk.
Vady malé : méně výrazný lesk, fialový lesk, mírně nazelenalý nebo namodralý lesk.
Tato barva je teprve v novošlechtění, proto lesk není ještě příliš prošlechtěn.
K.Izabelová : požadujeme lesk světle růžový, a to jen na voleti.
Vady hrubé : zelený, modrý a fialový lesk
Vady malé : stříbřitý, růžovofialový a málo výrazný lesk.
Vývoj barev a příslušných lesků nelze považovat za ukončený proces. V rámci novošlechtění se objevují šedohnědí („kaštanoví“), kteří vznikli většinou křížením žlutých a plchů. Vzniká šedohnědá barva, podobná barvě jedlého kaštanu, pastelově teplého tónu. Lesk je zelený.V barvě a lesku sice velmi podrobně máme popsány vady malé a hrubé, je třeba však mít na zřeteli, že u většiny vad můžeme použít rozpětí srážek 1 až 8 bodů podle stupně výskytu. Zde je úloha zkušenosti, barvovidnosti a úsudku posuzovatele nezaměnitelná. Posuzovatel, který nemá v absolutním pořádku zrak co se týká barvovidnosti, by staváky neměl posuzovat.
8.Struktura peří:
opeření je hladké, dobře přilehlé, husté, peří je krátké, nebo střední délky.
Vady hrubé : silně třepenité, velmi dlouhé peří.
Vady malé : mírná třepenitost, delší peří, suché lámavé opeření, méně přilehlé peří, řídké peří.
Struktura peří úzce souvisí s kalitou lesku a svitu, proto ji věnujeme značnou pozornost. U velkých vad však používáme srážky maximálně 4 až 5 bodů.
9.Pernaté ozdoby:
vzorník nepřipouští. Jakékoliv znatelné pernaté ozdoby jsou výlukovou vadou. Nejčastější pernatou ozdobou u staváků jsou výrazněji opeřené ty části nohy, které jsou předepsány jako holé a dále také výskyt lasturovité, méně často špičaté chocholky v záhlaví. Je dosti pravděpodobné, že výskyt lasturovité chocholky souvisí u některých rázů (mramorování, modří, barevnopruzí) s křížením se starvickými staváky chocholatými v dávné i nedávné minulosti. Přesto že jde o vadu výlukovou, vyskytují se tak vzácně, že nepředstavují žádný vážnější problém v chovu a posuzování. Ojedinělý výskyt nepatrného opeření prstů je malou vadou a lze to zařadit mezi dovolené úpravy před výstavou.
10.Kresba :
A.Celobarevní :
jsou bez kresby, veškeré opeření je barevné, u bílých bílé.
Taxativně vyjádřitelné vady:
1)jedna z letek prvního a druhého řádu barevná (u bílých), jednobarevné pero v ocase (u bílých), totéž u barevných - 4 body
2)Dvě a více letek a ocasních per barevných (u bílých) a bílých (u barevných) - výluka.
Vady hrubé : větší plochy bílých (barevných u bílých) per, zejména na hlavě, podocasník, štíty křídel a pod.
Vady malé : ojedinělá bílá (barevná) pírka na různých částech těla, bílá skvrna v podkřídlí na přední straně štítu křídla.
B.Lysí :
lyska je umístěna uprostřed čela od kořene zobáku a je to podélná bílá (u plamínků barevná) skvrna o šířce 3 až 5 mm a délce 7 až 10 mm.
Vady hrubé : velká lyska nad 10 mm šířky a nad 15 mm délky, silně na jednu stranu vychýlená lyska, silně prokvetla barevným peřím (bílým u plamínků) a oddělená od zobáku („utržená“).
Vady malé : širší lyska (7-10mm), delší lyska (12-15mm), mírně na jednu stranu vychýlená lyska, mírně nepravidelná a bíle prorostlá lyska. Ostatní vady kresby jsou totožné s celobarevnými. Nedovolená úprava lysky (vznik viditelných holých míst) je vadou výlukovou.
C.Barevnopruzí :
zde patří modří černopruzí, šedohnědě plaví (plši) hnědopruzí, červeně plaví červenopruzí, žlutě plaví (žemláci). Dva barevné pruhy na křídlech jsou výrazné, dobře protažené, nespojují se v horní části křídla a jsou poměrně úzké (cca 10mm).
Taxativně vyjádřitelné vady : chybějící pruh - výluka, zcela protažený třetí pruh - 4 body.
Vady hrubé : neprotažené pruhy přes celé křídlo, v horní části spojené sbíhavé pruhy.
Vady malé : náznak třetího pruhu, řetízkové a nepravidelné pruhy, široké pruhy, sbíhavé pruhy, málo výrazné pruhy, neprotažený jeden pruh. Chybějící ocasní pruh.
D.Bělopruzí :
vyskytují se modří, černí, červení, žlutí a izabeloví. Vady jsou shodné jako u barevnopruhých, srážku uplatňujeme o cca až 2 body mírněji, zejména u černých, kteří jsou ve vývoji.
E.Bělokosí (bělohrotí):
existují černí, modří, červení, žlutí a modří kapratí (penížci), perspektivně mohou být i šedohnědě plaví (plši), bělopruzí a modří mramorovaní (baboráci). Kresbu tvoří 3 až 8 bílých krajních ručních letek, ideálně při stejném počtu bílých letek v každém křídle.
Texativně vyjádřitelné vady :
1)v rozmezí 3-8 letek rozdíl o 1 letku - 1 bod, o 2 letky - 2 body, o 3 letky - 4 body, rozdíl o 4 a více letek - 6 až 8 bodů
2)kresba -9x9 1 bod
-9x8, 10x9 2 body
-3x2 a 1 barevná letka mezi bílými 5 bodů
-2x2 6 bodů
-2x1 výluka
-1x1 výluka
-barevná krajní letka (kraják) výluka
Vady hrubé : větší bílé skvrny, zejména na hlavě (kromě lysky, která je teoreticky možná), pod zobákem, podocasník, na břiše a jinde. Také výraznější výskyt bílého peří u patních kloubů nohou (kalhoty).
Vady malé : výskyt jednotlivých bílých pírek.
Tato kresba je příbuzná s kresbou sedlatou, a proto u počtu pěti a více bílých letek roste pravděpodobnost výskytu bílých skvrn, zejména podocasníku. Za ideální považujeme kresbu o 5 až 7 bílých letkách.
F.Sedlatí :
vyskytují se modří, černí, červení, žlutí a „stříbřití“ (popelavě červená pigmentace). Jedná se o nejsložitější kresbu. Tvoří ji barevná kapka na čele od kořene zobáku sahající na 1 až 2 mm k obočnici ve tvaru mandle. Mezi okrajem kapky a barevným opeřením krku je cca 1 cm bílý proužek, který od kořene zobáku přechází v bílou náprsenku, jejíž rozměry mohou být od špičky zobáku (nejkratší) až po 4 cm od špičky zobáku (nejdelší). Obočnice se nedotýká ani barevné opeření kapky, ani ze spodní strany barevné opeření krku. Barevné opeření volete je v dolní části protaženo až do poloviny hrudi. Barevné je i srdcovité sedlo, záda, kostřec a ocas až k řitnímu otvoru. bílá jsou křídla, hlava (s výjimkou kapky, která nesahá až po koutek zobáku), náprsenka a část hrudi a břicho. Kapka je dlouhá 15-20 mm, barevná plocha krku začíná cca 5 mm pod spodním okrajem obočnice. U modrých sedlatých bílý vnější okraj vnějších krajních ocasních per nepovažujeme za vadu. Dále u modrých sedlatých je ocas zakončen cca 2cm širokým černým pruhem.
Texativně vyjádřitelné vady:
-zcela bílá záda - modří 6 bodů, u stříbřitých 3 body, ostatní výluka,
-spojená bílá náprsenka s bílou částí hrudí - výluka
-spojená kapka s barevnou části záhlaví - výluka
-jedna barevná letka - výluka
-jedno bílé pero v ocase - 6 bodů
-dvě a více barevných letek nebo bílých per v ocase - výluka
-chybějící kapka - výluka
-krajáky - výluka
Vady hrubé : větší bílé plochy (nežádoucí) v barevném opeření a naopak, nejčastěji se vyskytují: bílý podocasník, kapka oddělená od zobáku bílým peřím („utržená“), bílé skvrny na zádech, prorostlá kapka bílým peřím, široká kapka až k očím a do koutků zobáku, větší barevné skvrny na hlavě, značně široké sedlo, velké barevné skvrny na břiše („kalhoty“).
Vady malé : náprsenka delší než 4 cm, mírně prokvetla kapka, širší kapka, barevná skvrna v záhlaví („šístka“), malý koutek („vousek“), delší kapka, mírně nepravidelné sedlo, menší podocasník, menší barevná skvrna na břiše, širší sedlo, bílá pírka na zádech (ojediněle). Dále drobné nepřesnosti v ohraničení kresby a také krátká náprsenka pod zobák.
Přes komplikovanost této kresby vyžadujeme její značnou přesnost. U stříbřitých sedlatých světlejších odstínů dochází často ke splývání kresby bílého a barevného opeření, zejména v sedle, v zádech a na hlavě, což je jev nežádoucí. Proto upřednostňujeme takový odstín stříbřité barvy, u které jsou kontury kresby jednoznačné.
Sedlatí kapratí (penížci):
Jde o poměrně mladou kresbu, která se systematicky prošlechťuje až v posledních dvaceti letech. Už v minulosti vznikala náhodně při křížení modrých sedlatých s modrými bělokosými penížky jako nežádoucí meziprodukt. Existují pouze v modré barvě. Kresbu tvoří výrazná pravidelná kapratost tzv. vnějšího srdce modrých sedlatých. Zbarvení kapratosti je sytě černé. Vnitřní srdce požadujeme čisté, bez kapratosti. Pravidelná kapratost vnítřního srdce je považována za malou vadu do 2 bodů.
Vady hrubé : kapratost přesahující až na zadní část krku a volete, silně slitá kapratost vnějšího srdce, ojedinělá, téměř neznatelnlá kapratost vnějšího srdce.
Vady malé : pravidelná i nepravidelná kapratost vnitřního srdce, méně výrazná kapratost vnějšího srdce, mírně slitá kapratost vnějšího srdce. Zahnědlou a hnědou kapratost posuzujeme jako vadu barvy.
G.Kapratí:
Existují modří s černou kapratostí na štítech křídel a v posledních letech i žlutěplaví se žlutou kapratostí a pruhy. V budoucnu nelze vyloučit ani červeně plavé kapraté a skřivančí s barvou a kresbou jako u koburských skřivanů. U tradičních modrých kapratých se vžil název „penížek“ a již prakticky vymizel starý název „vičňák. Kapratou kresbu tvoří oválné skvrny na jednotlivých pírkách na štítech jejichž překrývání vytváří charakteristickou trojúhelníkovou kresbu štítů. U modrých se vyskytuje i bělokosá kresba. Do budoucna nelze vyloučit ani kresbu lysou u všech barev.
Vady hrubé :
1)Modří: narezlá kapratost a pruhy, světlé konce letek, narezlé letky, silně nepravidelná nebo zcela slitá kapratost.
2)Žlutěplaví: silně nepravidelná nebo zcela slitá kapratost, zcela nevýrazná kapratost.
Vady malé :
1)Modří: zahnědlé pruhy s kaprování, zašedlé letky, mírně nepravidelná kapratost, slitá kresba v horní třetině štítů, nepřesné nebo přerušované pruhy a výrazný třetí pruh.
2)Žlutěplaví: mírně nepravidelná nebo mírně slitá kapratost, málo výrazná kapratost.
Zatímco žlutěplavé posuzujeme jako nový ráz ve vývoji, u modrých už klademe poměrně velký důraz nejen na kresbu, ale i na barvu a lesk. Problémem zůstává nejen časté překrvení oka, ale i výskyt skvrn na zobáku u modrých. Lysá kresba by zde velmi pomohla.
H.Mramorovaní:
Existují v modré a červené barvě. Stále přetrvává tradiční název „baborák“, v zahraniční odborné terminologii je vžitý název „grizzly“. Kresba je tvořená bíle žíhaným peřím po celém těle, vole je poněkud tmavší. Žíhání není pravidelné a vytváří dojem mramorování. Modří mají na křídlech 2 černé pruhy, červení 2 červené. U modrých jsou letky modré, bíle žíhané, ocas je zakončen cca 2 cm černým pruhem.
Vady hrubé : značně nepravidelná kresba ve štítech, chybějící pruhy, bílá pera v ocase a křídlech, bílé skvrny na hlavě i jinde, silně narezlé letky u modrých.
Vady malé : méně výrazná kresba na štítech, chybějící mramorování na spodní části těla, méně výrazné pruhy, náznak třetího pruhu, světlejší nebo nepatrně narezlé letky, zahnědlé pruhy u modrých a světlejší hlava.
Vzhledem k problémům s čistotou zobáku u modrých lze doporučit i lysou kresbu.
I.Tygři:
Chovají se v barvě černé, červené, žluté a modré a kresba má tři modifikace - tmavou, světlou a běloštítnou. Kresba je tvořená bílými a bíle prokvetlými pery, poměrně pravidelně rozsetými na barevné ploše hlavy, horní třetiny volete, horní části křídel (ramínka-asi do třetiny), sedla a zad. Ostatní části těla, letky a ocas jsou barevné. Světlí tygři mají mnohem více prokvetlé vole (asi do poloviny) a celé štíty křídel jsou rovněž dosti prokvetlé (bílým a žíhaným peřím). Běloštítní tygři mají čistě bílé štíty křídel až po letky druhého řádu. Bílá záda u běloštítných tygrů nejsou vadou.
Texativně vyjádřitelné vady:
-chybějící kresba hlavy a volete - 6 bodů
-chybějící kresba sedla a křídel - 5 bodů.
Vady hrubé : bílá pera v ocase a křídlech (letky), silné záběly v ocase a křídlech, větší souvislé bílé plochy, výrazně prokvetla spodní část volete a spodní části těla.
Vady malé : menší záběly v letkách a ocase, nepravidelná kropenatost, ojedinělé bílé peří ve spodní části volete a těla a v podocasníku, zcela tmavá záda u světlých tygrů, ojedinělé bílé peří okolo patních kloubů (kalhoty).
Tímto vzorníkem je vyřešen dlouhodobý problém - rozdíl mezi světlým a běloštítným tygrem. Zbývajícím problémem je vyřešení kresby modrých tygrů, kterými se zabývá jen málo chovatelů a pokrok je za posledních 20 let nepatrný. V padesátých letech bohužel vymizeli modří bezpruzí stávací, kteří mohli vývoj modrých tygrů urychlit. Za úvahu by stálo použití modrých bezpruhých štajgrů. Modré tygry je nutno posuzovat s vědomím rázu ve vývoji.
J.Bílí s barevnou lyskou („plamínci“):
jejich kresba i vady kresby jsou shodné s lysou kresbou u barevných. Vyskytují se černí, červení, žlutí, modří a stříbřití.
K.Barevnoocasí:
jsou celí bílí a kresbu tvoří barevný ocas ve spodní části po řitní otvor (jako u sedlatých), na kostřeci je ukončena rovnou čarou kolmou na osu těla. Vyskytuje se i s kresbou plamínka.
Vady hrubé : dvě a více bílý per v ocase, značně velký bílý podocasník, značná nepravidelnost ukončení kresby na kostřeci a silné záběly.
Vady malé : jedno bílé pero v ocase, mírné záběly, malý podocasník a mírná nepravidelnost kresby na kostřeci.
L.Bílá barevnopruzí:
Existují červení a žlutí, teoreticky i černí. Jsou zásadně perloocí. Kresbu tvoří dva barevné pruhy na křídlech, ostatní opeření je bílé. V tom spočívá největší problém jejich šlechtění. Tito holubi nejsou vlastně v pravém slova smyslu bílí, jako např. plamínci, ale jsou to vlastně bělouši („šiml“) s rozředěnou pigmentací tak, že zůstane patrná jen kresba pruhu. Potíž je v tom, že s vymizením barvy na voleti i jinde jde ruku v ruce i snižování výraznosti pruhů.
Vady hrubé : výrazně probarvené vole (krk) a další části těla, téměř neznatelné oba pruhy, obě tmavé oči - 4 body.
Vady malé : málo znatelné probarvení volete a ocasu, méně výrazné pruhy, široké a nepravidelné pruhy, nedotažené pruhy.
M. Běloštítní (štítníci):
Kresbu tvoří bílé plochy štítů křídel, ostatní části těla jsou barevné. Zatím se vyskytují hlavně žlutí, řídčeji i červení a černí, zpravidla jako vedlejší produkt chovu bělopruhých a izabel. Mohou být i v kombinaci s lysou kresbou, i tygr.
Vady hrubé : silně prokvetlé štíty barevným peřím, bílé skvrny na jíných místech těla.
Vady malé : nepatrně prokvetlé nebo nedotažené štíty, v letkách II. řádu prokvetlá pera a jednotlivá bílá pera na jiných částech těla.
N. Šupkatá kresba (bělokapratá kresba):
Jedná se o barevné holuby s bílou šupkatosí kapratostí (nebo i šupinatostí) na štítech křídel. Vyskytuje se hlavně u červené barvy, řidčeji u žlutých a černých. Mohou být i v kombinaci s lysou kresbou. Vznikají zpravidla jako vedlejší produkt při šlechtění bělopruhých. Bílá nebo šupinatá záda nejsou vadou.
Vady hrubé : souvislé bílé nebo bíle prokvetlé plochy mimo štíty a záda, kresba na menší ploše než dvě třetiny štítů, silně slitá kresba štítů.
Vady malé : menší nepravidelnosti v kresbě štítů, výrazný jeden nebo oba bílé pruhy na křídle, jednotlivá bílá nebo prokvetlá pírka mimo štíty a záda, mírně slitá šupinatost (kapratost).
U tohoto rázu barevná záda jsou předností.
10. Postava:
odpovídá postavám středně velkých voláčů jejichž délka je kolem 40 cm. Hruď je dobře vyvinutá a osvalená. Trup (tělo) je při typickém postoji nafouklého holuba držen vzpřímeně pod úhlem 450. Požadujeme délku 37-40 cm, a to u holubů 38-40 cm a u holubic 37-40 cm.
Vady hrubé : délka pod 35 cm, u samců pod 36 cm, příliš dlouhá postava (42 cm a více), pokud není délka způsobena extrémně dlouhým ocasem, značně útlá nebo značně hřmotná postava.
Vady malé : poněkud delší nebo kratší postava než je předepsáno, poněkud útlejší postava, mírná hrbatost zad při vrkání, delší zadní partie postavy (od nohou dozadu), příliš krátká přední partie (pokud to není způsobeno krátkým krkem).
U této pozice při posuzování bývá často používáno termínu „delší zadní partie“ nesprávně i u holubů, na spodní hranici požadované velkosti. Tam by bylo spíše na místě povšimnout si délky přední partie, případně krku. Této pozici je nutno věnovat značnou pozornost i s ohledem na její důležitost směrem k letovým vlastnostem - stavění.
11. Stavba těla:
úzce souvisí z předchozí pozicí. Do vad této pozice soustřeďujeme všechny vady související s anatomickými odchylkamil stavby kostry od normálu středního voláče.
Vady hrubé : silně prohnutá nebo esovitě zakřivená hrudní kost, jiné znatelné anatomické odchylky od ideálu.
Vady malé : mírně prohnutá nebo esovitě zakřivená hrudní kost.
Mechanicky naražená hrudní kost (vrub ve viditelné hraně hrudní kosti pocházející od úrazu), anatomické deformace hlavy, zobáku, ozobí a obočnic neposuzujeme v této pozici.
12. Krk:
Poměrně velmi dlouhý, tak jak je tomu obvyklé u všech středních voláčů u kterých je předepsána hruškovitá volatost.
Vady hrubé : velmi krátký krk.
Vady malé : poněkud kratší krk.
Tato pozice je velmi důležitá, jelikož délka krku podmiňuje tvar volatosti. Přesto je posuzovateli mnohdy zcela opomíjena. Vady tvaru krku se vždy přímo projevují na tvaru volatosti a jsou posuzovány jako vady volatosti.
13. Volatost:
je dobře vyvinutá, hruškovitého tvaru, v dolní části mírně podvázané, v horní třetině mírně rozšířené. Vole je vyvinuté směrem dopředu a do stran, mírně i na zadní části krku.
Texativně vyjádřitelné vady: úplná nevolatost - výluka.
Vady hrubé : malá volatost, nesouměrné na stranu vychýlené vole, pytlovité vole, zcela kulovité vole.
Vady malé : menší volatost, menší nesouměrnost, přefouklé vole, nepodvázané vole, mírně kulovité, nevyvinuté do stran a do zadu (krku).
Volatost je jedním z nejdůležitějších znaků u všech voláčů, a proto ji i při posuzování věnujeme náležitou pozornost. Velkou výhodu mají holubi s klecovou drezúrou, nebo alespoň krotcí. Posuzovatel není povinen holuba nafukovat (jsou země, kde je to přímo zakázáno). Důležitou vlastností volatosti v chovu je i pružnost volete, aby holubi neměli s uvolněným přefouklým voletem potíže při krmení mláďat. Takové jedince je lépe vyřazovat z chovu. Na druhé straně jsou již překonané názory některých členů Klubu v minulosti, že stavák je střední voláč a tudíž může být jen „středně“ volatý. To je samozřejmě nesmysl, všichni vyníkající lholubi minulosti i součastnosti byli vždy dokonale volatí. V tom spočívá také klíč k mezinárodnímu uplatnění českých staváků. Kvůli posouzení volatosti si nesmí posuzovatel nechat holuby nosit aby viděl jak vypadá volatost dříve, než vezme holuba do ruky. Někteří jedinci mohou být po vzetí do ruky stresováni (zejména mladá zvířata) a obtížně se pak posuzují i po nafouknutí. Souhrn dojmů před i po nafouknutí dá posuzovateli celkový obraz, a to i o délce krku.
14. Křídla:
jsou pro staváka důležitým prostředkem k letu. Jsou silná, rovná, k tělu dobře přitažená, dobře kryjí záda, nekříží se a jsou o cca 2 cm kratší než ocas. Špičky křídel jsou poměrně tupé, jelikož vyžadujeme poměrně široké rovné letky. Letky nesmí být úzké a šavlovitě prohnuté.
Texativně vyjádřitelné vady: zřetelně svěšená pod ocas - výluka.
Vady hrubé : dlouhá (až téměř ke konci ocasu), šavlovitá, zkřížená (i to je možno posoudit pouze před vzetím holuba do ruky).
Vady malé : mírně delší křídla, poněkud zkřížená křídla, užší šavlovitě prohnuté letky, nedostatečně přiléhající oblouky křídel k hrudi, příliš ostré špičky křídel (málo tupé).
Délka a tvar křídel procházela v minulosti vývojem od velmi dlouhých, šavlovitých křídel až po dnešní požadavek křídla středně dlouhého až mírně kratšího, nezkříženého. Tvar, délku a okolnost, zda se nekříží, musí posuzovatel posoudit ještě než vezme holuba do ruky. Po vypuštění do klece může méně drezúrovaný holub i dosti značně křížit křídla a ty pak působí opticky i delším dojmem. V ruce se naopak posuzuje tvar a šířka letek.
15. Ocas:
je poměrně úzký, dobře složený, střední délky nebo i mírně kratší, přesahuje konce křídel o cca 2 cm, je nesen v linii zad a nedotýká se země. Obsahuje 12 per středně širokých, stejné délky.
Vady taxativně vyjádřitelné:
-chybějící krajní pera - 4 body
-13 per - 5 bodů
-14 per - 6 bodů
-15 a více per - výluka
-9 a méně per - podle okolností buď výluka (nedovolená úprava) nebo silné rozpeření do kolonky kondice
-10 a 11 per posuzujeme jako malou vadu.
- silně zdvižený ocas vytvářející zřetelnou kolíbku - výluka.
Vady hrubé : velmi široký, silně stříškovitý, zdvižený nad linii zad, uprostřed dělený (rozeklaný), vidlicovitý, silně neuspořádaný.
Vady malé : poněkud širší, mírně stříškovitý, delší, poněkud neuspořádaný, snížená krajní 1 až 3 pera dotýkající se země.
Délka, tvar a sklon ocasu jsou důležité estetické prvky, které je nutno posuzovat v poměru k délce a tvaru celého těla, nohou a křídel. O ocas se opírají převážně holubi s krátkýma nohama.
16. Nohy:
nohy jsou střední délky (výšky) nebo i mírně vyšší, neopeřené, červeně zbarvené se světlými drápky.
Taxativně vyjadřitelné vady: chybějící 1 a více drápků - výluka, zcela tmavé drápky u bílých, žlutých, žlutopruhých a dále sedlatých a bělokosů všech barev - 2 body, u ostatních maximálně 1 bod (možno tolerovat).
Vady hrubé : výrazně opeřené nohy, příliš nízké nohy (krátké), jednotlivá pírka na noze a prstech jsou vadou malou či spíše nedostatečnou přípravou na výstavu (tedy chybou chovatele), výrazně podkleslé nohy.
Vady malé : poněkud nižší (kratší) nohy, mírně podkleslé nohy, zbarvení nohou zamodralé či našedlé.
Při posuzování výšky nohou je důležité všechny holuby prohlížet ze stejného bočního úhlu. Přednost dáváme mírně vyšší noze, úměrné ostatním proporcím těla. Při výskytu deformací je třeba rozlišit mechanické poškození nebo otlaky na nohách od deformací způsobených nemocí (salmonelóza a pod.). Projev nemoci znamená automaticky výluku.
17. Postoj:
je velmi důležitou estetickou součástí exteriéru u všech voláčů, včetně staváků. Musí být vzpřímený pod úhlem 450 měřeno jako úhel mezi pomyslnou podélnou osou těla (od oka ke konci ocasu) a vodorovnou podložkou.
Vady hrubé : obrácený postoj zadní částí těla vzhůru, jednoznačně vodorovný postoj.
Vady malé : příliš vzpřímený, méně vzpřímený, široký.
Při posuzování postoje dochází na výstavách velmi často k nepříjmným omylům zejména u holubů s nedostatečnou drezůrou, kterých je stále většina. Tito holubi zejména první dva dny neradi předvádějí správný postoj, což se mnohdy třetí a čtvrtý den změní. Proto posuzovatel musí tuto pozici posuzovat velmi obezřetně. Správný postoj úzce souvisí také s délkou nohou a ocasu. Jako ideální délka nohy se jeví cca 39-40 mm u neopeřené části a cca 110 mm u celé nohy.
18. Celkový dojem:
Český stavák musí působit dojmem živého, temperamentního holuba s dokonalým opeřením a barevností. Všechny části jeho těla musí být ve vzájemné proporci a vytvářet harmonický dojem dokonalého voláče střední velikosti. K bodovým srážkám se tato kolonka u staváků prakticky téměř nepoužívá.
19. Kondice a péče:
V této kolonce je možné srážet body za všechny nedostatky kondice holuba a chovatelské péče. Zejména se jedná o stav opeření (rozpeřenost), zdravotní stav a čistotu všech částí těla a opeření. Bodové srážky se používají zpravidla v rozpětí 1 až 2 body.
Použitá literatura:
Dosavadní vzorníky českého staváka od roku 1936
„Český stavák“ - Vojtěch Mrštík 1946
Interní klubové materiály od kolektivu autorů
Vlastní publikované materiály od roku 1974
Měření některých měřitelných částí provedli z větší části bratři Zdeněk a Karel Bekové.